Proč potřebuju, aby dobří lidé byli bohatí?
Špatní lidé totiž nebudou chtít pomáhat. Kdo by mi pomáhal krmit hladové?
Když se dobří lidé bojí mít víc peněz, pak mají víc peněz pouze ti špatní.Peníze člověka nezkazí. Peníze člověka osvobodí. Můžete nesouhlasit. Žel to však bývá hořká pravda. Peníze člověka osvobodí k tomu, aby konečně byl tím, čím byl vždy – tam někde uvnitř. Někoho osvobodí k aroganci a pýše, jiného k pokoře a službě druhým.
Pokud chudý člověk miluje peníze a získá peníze, propadá mamonu. Pokud chudý člověk miluje lidi a získá peníze, propadá štědrosti.
Nemůžeme být přeci všichni chudí. Vždy bude někdo bohatý. Hlasuji za to, aby to byli ti dobří lidé. Třeba právě ty.
To je mi novina :) Podívejme se do přírody, vždycky víc urve ten agresivnější a silnější, chcete-li „zlejší“. Dobro a zlo je jen lidský výplod, ve skutečnosti nic takového není. Dobrý člověk nemůže být bohatý, protože se ze všeho rozdá.
Pohatý a štědrý je například pan William Henry Gates, dává peníze na charitu, na výzkum léků a podobně , ale položme si otázku , dělá to proto, že je dobrý, nebo proto , aby nemusel platit tak vysoké daně ?
„Dobrou“ cestou nelze peníze získat. „Dobrou“ cestou se dá jen uživit a případně někdy pomoci bližnímu, když je nejhůř, ale ne zbohatnout natolik, aby mohl člově být dobrodincem.
Docela snadno se trefuje do člověka, který Ti zde pravděpodobně neodpoví. Zajímalo by mne, zda WH Gatese znáš osobně? Znáš jeho pohnutky? Znáš jeho místní daňové zákony? Víš jaký je to člověk?
Myslím si, že téma na které reagujeme je potřeba dobrých bohatých lidí.
Podporuji tuto myšlenku. Pokud dobrý člověk nemůže být bohatý, tak kdo potom obdarovává různé charitativní organizace? Kolik peněz se ročně rozdá potřebným jen u nás?
Položme si otázku, kolika potřebným dokáže pomoct dobrý člověk bez peněz?
Pokud peníze mít bude, může pomáhat více a častěji?
Každý si můžeme vybrat svoji cestu. Osobně se snažím být jak dobrý tak bohatý. ;)
To má velmi blízko k „evangeliu“ prosperity, zdraví a „setí“ finančních semen jak se čím dál víc rozmáhá zejm.na Západě.
Já, po 40 letech praxe u mnoha podniků tvrdím, že peníze jsou neutrální. Záleží
kam je vložíme, investujeme, za co je utratíme. Můžeme mít málo peněz jako ta chudá vdova, kterou Ježíš ukázal učedníkům a nám jako příklad.
Kdo se topí v bohatství a penězích viz. král Šalomoun, tisíce dalších, viz rychlozbohatlíci v ČR, Rusku aj. ten je ve větším pokušení si říci, že vše je j e n j e h o zásluha a může si s tím co nashromáždil dělat bezohledně co chce. Znám jen několik „poctivějších“ podnikatelů, kteří i dobrou cestou, ale často na hranici ohrožení zdraví, zbohatli. Škoda, že jsou to jen výjimky a je mezi nimi málo (roz)dávajících křesťanů…
Peníze jsou často chápány zcela rozdílně. Peníze mají představovat hodnotu vykonané práce. V tržní ekonomice je ta hodnota práce dána tím, kolik jsem ochoten dát za něčí práci a za kolik jsem ochoten práci vykonat.
Hodnota vykonávané práce je dána tím, kolik lidí je schopno tu samou práci vykonat. Když budu zametat chodníky, nemohu očekávat, že tím zbohatnu. Kdybych chtěl zbohatnout, pak bych se měl asi nejprve naučit vykonávat práci, kterou je schopno vykonávat méně lidí a je potřebná. V rámcích zákona peníze protékají tam, kde jsou k užitku.
Proč bych si tedy neměl zasloužit více peněz, když vykonám potřebnou práci, kterou umí málo lidí, nebo když vykonám více než průměr?
Nejsem bohatý, ale nepředpokládám, že je jednoduché být bohatý a vypadat jako dobrý člověk. Rozhodně ne v postkomunistických zemích, kde se na majetné stále nahlíží jako na vykořisťovatele. Je těžké mít velkou firmu, jejíž počet zaměstnanců závisí na tom, jak se budou odvíjet zákony nadvlády státu. Když budete muset propustit 20 zaměstnanců, aby tak firma mohla dále pokračovat a nemusela propustit všech 100, pak to můžete vysvětlovat jak chcete, ale v očích mnoha lidí stále budete špatní zlí lidé.
O to více, když budete sledovat zpravodajství o korupci. Zpravodajství je plno špatných zpráv, protože koho zajímají ty dobré? Kdyby ale naprostá většina firem byla podvodných, pak by znamenalo, že všechny výrobky a služby, které nakupujete v každodenním životě provozuje a vyrábí absolutní menšina těch poctivých firem. Není to nesmysl?
Bohatí lidé jsou naprosto stejní jako vy, nebo my. Jsou dobří i špatní, ale odlišuje jen, že dělají to, co je třeba k tomu, aby si mohli dovolit zaplatit za více práce nebo majetku. Buď se učí jak dělat prospěšné věci, které málo kdo umí, nebo více pracují a získávají rychleji zkušenosti.
Případně ti slabší rádoby boháči podvádí. To je ovšem jejich problém. Jejich vnitřní slabost jim nedovolí, aby dosáhli poznání a jsou odkázáni jen na to, zda a jak dlouho jim to dovolí justice a jejich komplicové. Takovým není co závidět.
Někteří z nás nejsou bohatí jen proto, že sami sobě nalhávají a hledají vnější důvody, proč nezbohatli.
Já svůj osobní problém hledám uvnitř sebe a bojuji s ním velmi dlouho. Mohl bych mít více zkušeností, kdybych se nebál toho, že úsilí, které vykonám nad určitý rámec, nedosáhne odměny. Ale vím, že bych získal cenné zkušenosti. Jde např. o cílené vzdělání v oblasti programování, nebo aktivita v síťovém marketingu. Mohl by to být třeba řidičák na rypadlo nebo na ještěrku. Jde to pomalu, ale každý přece musí vědět, že je zájem o aktivní lidi, kteří umí mnoho věcí, nebo mají nějakou potřebnou specializaci a nebo umí dřít dřít dřít a to i na sobě.
Nebylo by jednodušší naučit ty bohaté opouštět ty starosti, které se nabalují na ty podvody a učit je tak bavit se z prospěchu druhým?
Nebylo by těžší naučit ty chudé, aby dřeli, a to tak aby dřeli i na sobě?
Jsem toho názoru, že drtivá většina chudých by nebyla ochotna změnit ty priority, které jim brání v bohatnutí, především životní styl a způsob trávení volného času.
Je to sice hezký sen, má ale jedno „ale“:
Dobrý a současně štědrý člověk obvykle nebohatne. Stačí se podělit dříve, než by mohl peněžní bohatství nashromáždit. Je bohatý tím, co se penězi vyjádřit nedá.
Kdysi mi jeden přítel řekl „pomoc penězi se neodpouští a vede ke ztrátě přátel, které máš rád“, když odmítl půjčit či dát chudšímu sousedovi peníze na jízdenku přes půl kontinentu na pohřeb jeho příbuzného, ale nabídl mu, že ho tam zaveze, čemuž jsem se podivil. Dlouho mi trvalo, než jsem tuto pravdu pochopil.