1. Proč potřebuji, aby dobří lidé byli bohatí
2. ČEZká víra
Každý vztah vyžaduje oběti. I v takové obyčejné práci máme takzvaný pracovně-právní vztah. Kvůli tomuto vztahu obětujeme 8 hodin svého času denně. Zaměstnavatel nám nevrátí naší oběť tím, že by nám věnoval zpět svých 8 hodin. Uf, to by mohla být pro někoho děsivá odměna.
Když chceme něčeho dosáhnout, potřebujeme obvykle znát klíčové věci, mít klíčové kontakty, udělat klíčové kroky.
Chválím Václava Havla za to, že ve statisticky nejateističtějším národě na světě byl kazatelem svobody a morálky. A tímto se stal kazatelem i pro ostatní národy, státníky i diktátory.
Češi to správně pochopili. Podle statistiky totiž v ČR převažují lidé, kteří věří v „něco“. Když se lidí zeptáte, co by to mělo nebo mohlo být, často uslyšíte, že to bude něco jako energie.
Už je to pár let, co za Ježíšem Kristem přišli jeho „křesťani“ a popisovali mu nešťastnou událost, při které zemřeli lidé potom, co na ně spadla stavba. Ptali se ho na duchovní příčinu tohoto neštěstí.
Svět je plný informací. A informace mají svou hodnotu.
Taky už vám někdy zamrznul počítač? A zrovna ve chvíli, kdy se to nejmíň hodilo. To teda naštve.
Tohle mě naučil John C. Maxwell. Úspěch je, když víte, proč jste tady.
Před lety motivační řečník Bob Harisson na své přednášce v Brně zmínil přísloví „vrána k vráně sedá“. Zaujal mě tehdy myšlenkou, že toto přísloví má své pokračování.
